Co znamenají parametry?

Počty jednotlivých typů bakterií se udávají v jednotkách „KTJ“ (kolonie tvořící jednotky). Jednotka KTJ je uváděna v určitém vyšetřovaném objemu vody.

Koliformní bakterie

Jedná se o skupinu bakterií, žijících ve střevním traktu teplokrevných živočichů, ale přežívají i v půdě. Jsou-li ve vodě přítomny, lze předpokládat fekální znečištění zdroje vody. Pro pitnou vodu je vyhláškou 252/2005 Sb. vyžadováno 0 KTJ ve 100 ml testované vody.

Escherichia coli

Patří do skupiny koliformních bakterií. Také žijí v traktu teplokrevných živočichů a jejich přítomnost ve vodě jednoznačně prokazuje fekální znečištění. Pro pitnou vodu je vyhláškou 252/2005 Sb. vyžadováno 0 KTJ ve 100 ml testované vody.

Počty kolonií při 22 °C a 36 °C

Jedná se o různé skupiny bakterií, jenž představují indikátor bakteriálního znečištění vody. Jejich zdrojem může být hnijící listí, kompost, splachy, atd.
Pro velké zdroje pitné vody (vodovod, firemní studna sloužící jako zdroj pitné vody) je povoleno max. 200 KTJ v 1 ml vody pro bakterie kultivované při 22 °C a 20 KTJ v 1 ml vody pro bakterie kultivované při 36 °C.
Pro vodu z malých nedezinfikovaných zdrojů (např. studny v soukromém vlastnictví) jsou limity vyšší, 500 KTJ v 1 ml vody pro bakterie kultivované při 22 °C a 100 KTJ v 1 ml pro bakterie kultivované při 36 °C.

Jedná se o soubor základních ukazatelů, které charakterizují složení vody.

pH

pH je ukazatel, který vyjadřuje kyselost nebo zásaditost vody. Hodnota závisí na obsahu rozpuštěných solí a rozpuštěného oxidu uhličitého. pH podzemních vod závisí na geologických vlastnostech hornin v daném místě.
Pro pitnou vodu je povoleno pH mezi 6,5 a 9,5.

Barva

Pitná voda by měla být bezbarvá. Barva pitné vody musí být menší než 5 mg Pt/l (barevná škála určená k posouzení barvy vody se vytváří ze sloučeniny platiny, z tohoto důvodu se na mg Pt též barva vztahuje).
Zbarvení přírodních vod je závislé na obsahu rozpuštěných nebo nerozpuštěných látek. Zcela čistá voda se v hloubce větší než 1 m jeví jako modrá. Nejčastějším zbarvením zdroje pitné vody je zbarvení dožluta až dorezava, které je způsobeno buď zvýšeným obsahem železa, manganu, nebo huminových látek.

Chuť

Chuť vody je dána množstvím a poměrem látek ve vodě rozpuštěných. Obecně chutnají lépe vody s vyšším obsahem rozpuštěných látek (tzv. vody mineralizované) než vody tzv. měkké.
Vliv na chuť má například i pH, vody s pH vyšším než 8 mohou mít mýdlovou pachuť. Zvýšený obsah chloridů nebo sodíku způsobuje slanou příchuť. Vysoký obsah síranů nebo hořčíku (případně obojí) způsobuje hořkou chuť vody. Při vyšší koncentraci kovů (železo, mangan a další) mohou způsobit tzv. kovovou příchuť apod. Chuť může být ovlivněna i obsahem sloučenin síry (sulfanu).

Pach

Voda sama je bez pachu či zápachu. Pach vody způsobují těkavé látky, které jsou ve vodě rozpuštěné a postupně se z ní uvolňují. U vod s fekálním znečištěním se může objevit příslušný zápach po moči, močůvce, fekáliích apod. častý může být i tzv. chlorový zápach u pitných vod ošetřených chlorací. Pach může být ovlivněn i obsahem sloučenin síry (sulfanu), způsobuje typický zápach po zkažených vejcích.

Zákal vody

Zákal je sumární ukazatel obsahu nerozpuštěných i koloidně rozpuštěných látek ve vodě. Pro pitnou vodu je povolena maximální hodnota zákalu 5 ZF (formazinové jednotky).

Konduktivita (vodivost)

Ukazatel, který je úměrný množství rozpuštěných anorganických látek ve vodě (solí).
Pro pitnou vodu je povolena maximální vodivost 125 mS/m. Optimální rozmezí vodivosti pro pitné vody je 25-50 mS/m.
Vody s vodivostí vyšší než je tento limit (minerální vody) nejsou vhodné k dlouhodobému užívání a mohou způsobit i zdravotní potíže, zatěžují ledviny. Avšak i tzv. měkká voda bez rozpuštěných solí nebo s velmi malým obsahem solí (voda v horských oblastech, dešťová voda, demineralizovaná voda) není k dlouhodobému pití vhodná, neboť dochází k vyplavování potřebných minerálů z těla.

Amonné ionty (NH⁴⁺)

Zvýšený obsah amonných iontů může být ukazatelem možného průsaku fekálního znečištění (močůvka, žumpa) nebo znečištění anorganickými dusíkatými hnojivy (splachy z půdy) a nebo je geologicky podmíněn (výskyt volného plynného amoniaku). Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu povolena maximální koncentrace amonných iontů 0,5 mg/l.

Chemická spotřeba kyslíku (CHSK_Mn)

CHSKMn udává spotřebu kyslíku k oxidaci všech látek. Je sumárním ukazatelem vyjadřujícím míru znečištění vody. Organické látky rozpuštěné ve vodě mohou být rostlinného i živočišného původu. Velmi často indikuje zvýšená hodnota CHSK i bakteriální znečištění. Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu povolena maximální koncentrace CHSK_Mn 3 mg/l.
Parametr CHSKMn je možné nahradit TOC.

Železo (Fe2+ nebo Fe3+)

Zvýšený obsah železa ve zdroji pitné vody (studna) může být přírodního původu, kdy zdrojem jsou horniny, z nichž voda vyvěrá. Dále může být zdrojem železa potrubí nebo spotřebiče, jimž voda protéká, pokud dochází k jejich korozi. Železo se ve vodách většinou vyskytuje rozpuštěné ve dvojmocné formě (Fe2+), ale při styku se vzdušným kyslíkem dochází k jeho oxidaci na trojmocné železo  (Fe3+). Trojmocné železo se z vody postupně vysráží a vytváří rezavý zákal.
Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace železa 0,2 mg/l. Zvýšený obsah železa ve vodě nepředstavuje problém zdravotní, může ale negativně ovlivnit senzorické vlastnosti vody (barva, pach, chuť, zákal) a její užitné vlastnosti (dochází k zabarvení prádla, zanášení potrubí a spotřebičů vysráženým železem apod.). Koncentrace železa ve vodě nad 1 mg/l mohou při dlouhodobém užívání působit zdravotní obtíže.

Dusičnany (NO^3-)

Zvýšený obsah dusičnanů je obvykle ukazatelem znečištění anorganickými dusíkatými hnojivy (hnojení polí, zahrad, travních porostů). Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu povolena maximální koncentrace dusičnanů 50 mg/l, ve vodě pro kojence je doporučena hodnota nižší než 10 mg/l.

Dusitany (NO^2-)

Znečištění dusitany je většinou spojeno se zvýšeným obsahem dusičnanů (vznikají z nich redukcí), nebo mohou být doprovodným znečištěním amonných iontů při znečištění fekálního původu. Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu povolena maximální koncentrace dusitanů 0,5 mg/l.

Celková tvrdost vody - suma vápníku a hořčíku

Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu doporučeno rozmezí tvrdosti vody 2,0 až 3,5 mmol/l (což odpovídá 11,4 až 19,6 °dH, německé stupně tvrdosti).
Vyšší tvrdost nepředstavuje problém zdravotní, ale zhoršují se tím užitné vlastnosti vody, neboť dochází ke tvorbě tzv. vodního kamene a tím např. k zarůstání potrubí, poškození domácích spotřebičů apod. Nižší tvrdost vody než 2,0 mmol/l může být problém při dlouhodobém užívání takovéto vody jako jediného zdroje pitné vody. Tělo je pak postupně ochuzováno o vápník a hořčík a tyto látky je třeba doplňovat z jiných zdrojů. Optimální obsah vápníku a hořčíku je 2:1 až 3:1 ve prospěch vápníku. Dlouhodobé užívání vod s opačným poměrem (převaha hořčíku) omezuje využití vápníku.
Stupnice tvrdosti vody: velmi měkká 0–0,7 mmol/l měkká 0,7–1,3 mmol/l středně tvrdá 1,3– 2,1 mmol/l dosti tvrdá 2,1–3,2 mmol/l tvrdá 3,55,3 mmol/l velmi tvrdá > 5,3 mmol/l

Vápník (Ca²⁺)

Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu doporučena minimální koncentrace vápníku 30 mg/l. Doporučená hodnota je 40 - 80 mg/l.

Hořčík (Mg²⁺)

Ve vyhlášce 252/2005 Sb. je pro pitnou vodu doporučena minimální koncentrace hořčíku 10 mg/l. Doporučená hodnota je 20 - 30 mg/l.